Navštíveno: nenavštíveno
Historie:
Geißelmühle v Sekerských Chalupách je jeden z těch mlýnů, jejichž příběh se nedochoval díky nápisům na zdi, ale díky paměti a několika vzácným záznamům. Po válce jej sepsal vysídlenec Josef Friedl, který vycházel z kostelní kroniky města Kynžvartu. Ta byla z větší části zničena při požáru Kynžvartu v 60. letech 19. století – zůstalo jen torzo s nejstaršími zprávami o mlýně, popisující vývoj do poloviny 14. století. Zbytek, který měl obsahovat zápisy od druhé poloviny 14. století až do 19. století, shořel, a právě proto se dnes jednotlivé části příběhu skládají spíš jako mozaika.
Podle tradice přišla mlynářská rodina Schmidů do těchto míst už ve 13. století. Mladý pár měl dorazit z Bavor přes Kynžvart k už existujícímu dvoru Haselhof, kde se nejprve usadil v ovčíně náležejícím ke dvoru. Ovčín ležel stranou a později tu prý stávala Müllerova myslivna. Teprve odtud Schmidové hledali vhodné místo pro vlastní hospodářství a našli je asi tři kilometry jihozápadně od dvora – na prosvětleném místě v lese u potoka. Právě tam se rozhodli vybudovat mlýn (Mühle) a pilu (Brettsäge). Stavba trvala několik let a ještě před jejím dokončením se narodil první potomek, jako by si rodina rovnou zapisovala svůj život do krajiny, kterou si teprve začínala podmaňovat.
Nejtěžší práci představovalo vyhloubení a vybudování náhonu dlouhého přes jeden kilometr, kterým se musela voda přivést na mlýnské kolo. Právě rok 1302 je uváděn jako okamžik, kdy byl mlýn založen – a zároveň jako první písemná zmínka o existenci tohoto vodního díla i jako počátek mlynářské živnosti. Postupně se v okolí začali usazovat lesní dělníci s rodinami. Drželi se blízko mlýna, mýtili les metr po metru a získávali ornou půdu pro zemědělství. Zpočátku přebývali v primitivních chatrčích, a teprve časem si stavěli menší, solidnější dřevěné chalupy – krajina se tak měnila spolu s nimi, pomalu a tvrdě vydřenou prací.
Zajímavé je i pojmenování. Místo prý zpočátku nemělo jméno a až později se mlýnu začalo říkat Geißelmühle. Podání vysvětluje název tím, že formani při odvozu dřeva museli od mlýna na všechny strany vždy do kopce, a tak bez biče na koně nevyjeli. Nářečně se k tomu mělo používat i označení „gojzl“, takže se z praktického detailu cesty nakonec stalo jméno, které přežilo staletí.
V berní rule je u mlýna roku 1654 zapsán mlynář Hans Schmied a roku 1841 se zde uvádí Johann Schmidt. Podle mlýnské kroniky se dokonce v roce 1902 slavilo ve mlýně 600 let od doby, kdy byl v majetku mlynářské rodiny Schmidů – tedy od roku 1302. Ve 20. století je jako majitel uváděn roku 1930 Wenzl Schusser a v roce 1945 Ernst Schusser jako poslední majitel. Právě po tomto období se už mluví o zániku mlynářské živnosti.
Mlýn měl jedno kolo na svrchní vodu, průtok 7,2 m³ za minutu, spád 400 cm a průměrný výkon 3,5 koňské síly. Přestože šlo o místo s mimořádně dlouhou tradicí, jeho konec byl až překvapivě rychlý a tvrdý: mezi lety 1959 až 1968 zanikl, protože byl bez milosti zbořen. Podle dobové kresby, která se zachovala jako jediná památka, šlo o roubený mlýn krytý sedlovou střechou s věžičkou a hrázděnými štíty. A právě tenhle jediný obrázek dnes připomíná, že v lese u potoka kdysi stál mlýn, který se rodil s náhonem přes kilometr dlouhým, kolem něhož se usazovali lidé, a který po staletí dával krajině práci, jméno i smysl.
Zdroj: https://www.hamelika.cz/?cz_sekerske-chalupy-(hackenhauser),409
Zdroj: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/10679-schusseruv-mlyn-geisselmuhle-geisselmuhle-ganselmuhle
Zdroj: fotografie - https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/10679-schusseruv-mlyn-geisselmuhle-geisselmuhle-ganselmuhle
Dojmy: Dříve nádherný mlýn, který se bohužel dodnes nedochoval, a tak jsem si dovolil zapůjčit jeho dobovou fotografii.
