Navštíveno: nenavštíveno
Historie:
Tahle usedlost v Sítinách patří k místům, kde se dá z dochovaných zbytků doslova vyčíst, jak se venkovský dvůr v průběhu 19. století proměňoval – a jak tvrdě s ním naložilo století dvacáté. Nejpozději v první polovině 19. století tu už stála, což dokládá katastrální mapa z let 1824–1843, a klidně může být i starší. V té době je zachycena jako uzavřený zemědělský dvůr složený z nehořlavé obytné stavby, nehořlavého hospodářského stavení a ještě jednoho hořlavého objektu, tedy kombinace trvanlivějšího zdiva a lehčích konstrukcí, které byly pro podobné dvory typické.
Ve druhé polovině 19. století se usedlost dočkala úprav v klasicistním slohu, takže tehdejší hospodářský celek získal uspořádanější a pevnější podobu. Jenže právě tuhle „zralou“ fázi dvora dnes už v terénu téměř neuvidíme. Ve druhé polovině 20. století byla totiž většina areálu bez milosti zbořena a z celého dvora zůstala zachována jen obytná stavba – poslední svědek někdejšího uzavřeného hospodářství.
A i ten zbytek je přitom architektonicky výmluvný. Dochovaný dům je patrové stavení, jehož přízemí je zděné, patrně z lomového kamene. Na něj navazuje patro, které je částečně zděné a částečně hrázděné, přičemž hrázdění je kryté bedněním pokrytým eternitem – vrstvou, která sem přibyla až později. Sedlová střecha se bedněným štítem je rovněž pobitá eternitem. Právě tahle skladba materiálů je pro zdejší venkov typická: pevný kámen dole, lehčí konstrukce nahoře, a k tomu pozdější „modernizace“ 20. století, která měla dům chránit, i když změnila jeho původní výraz.
Dnes tak stojí v krajině už jen jediná budova, která musí nést paměť celého dvora. A i když zbytek hospodářských staveb zmizel, pořád je na téhle stavbě vidět, že nejde o náhodný dům, ale o poslední fragment někdejšího uzavřeného zemědělského světa.
Zdroj: fotografie - https://mapy.com/s/fekubakoce
Dojmy: Zajímavé stavení, které jsem bohužel nenafotil, a tak jsem si dovolil zapůjčit jeho fotografii.
