Navštíveno: nenavštíveno
Historie:
Rybáře, německy Fischern, patřily kdysi k těm nenápadným pohraničním vesnicím, jejichž příběh se odvíjel doslova podél vody. Ležely asi devět kilometrů západně od Chebu, na levém břehu Ohře, která tu zároveň tvoří hranici. A právě řeka určovala i zvláštní dvojí existenci místa – na protějším břehu totiž stál sousední bavorský Fischern. Dvě vesnice, dvě země, ale dlouho jeden společný život v těsném sousedství.
První písemná zmínka o Rybářích pochází z roku 1300. Po staletí nebylo úplně jasné, kde jedna část končí a druhá začíná – až do roku 1415, kdy se poprvé objevují názvy „chebský“ a „markraběcí“ Fischern. Do té doby šlo o jednu lenní vesnici. Přesnější hranice pak přišla v roce 1561, kdy byla mezi českou korunou a markrabětem Georgem Friedrichem uzavřena smlouva, která vymezila hraniční linii v toku Reslavy a Ohře – a právě tato linie platí v zásadě dodnes. Česká část se od té chvíle pro odlišení začala nazývat „chebský“ Fischern.
Rybáře patřily městu Chebu a ještě před rokem 1850 tu žilo 49 obyvatel. I na tak malé vsi ale bylo patrné, že žila prací: měla mlýn a jedna z usedlostí patřila křížovnické komendě v Chebu. Správně se pak obecně začlenily v roce 1850, kdy byly přičleněny k obci Pomezí.
Zlom, který si místní určitě dobře pamatovali, přišel na přelomu století. Roku 1902 nahradil starou dřevěnou lávku, jež spojovala oba Fischerny, nový železný most. A o pět let později došlo i k smluvnímu oddělení pozemků, které se do té doby využívaly společně – další krok k tomu, aby se „dvojče“ na druhém břehu stalo už definitivně cizím světem. Po roce 1914 byl starý mlýn s pilou rozšířen a až do roku 1933 zásoboval vesnici, než se Rybáře napojily na elektrické vedení z Pomezné.
Pak ale přišla druhá světová válka a s ní události, které podobná místa často nepřežila. Po jejím konci došlo k vylidnění vesnice. Zatímco roku 1930 tu žilo 31 obyvatel, v roce 1950 už zde nebyl nikdo. Německé obyvatelstvo přitom nebylo po roce 1945 vyhnáno – lidé ze strachu před divokým odsunem opustili pod policejním dozorem své domovy a uprchli přes Ohři do Bavorska. Most, který obě části Rybářů spojoval, byl krátce po roce 1945 odstraněn, jako by se měla přetrhnout i poslední viditelná vazba na to, co tu po staletí fungovalo.
Následoval rychlý konec hmotné podoby vesnice. V letech 1950–1951 byly prázdné domy rozebrány na materiál a odstřeleny. Z české části Rybářů tak dnes zůstává jediná hmatatelná stopa: pramen kyselky u původního mlýnského náhonu. Když u něj člověk stojí, snadno si uvědomí, jak málo někdy stačí, aby celé místo zmizelo z mapy – a jak silně dokáže i jediný zbytek v krajině připomenout, že tady kdysi býval život.
Dojmy: Dnes již zaniklá ves, která se nacházela severozápadně od Pomezí nad Ohří a dnes se z ní zachovala jen kyselka.
