Navštíveno: nenavštíveno
Historie:
Kdy přesně rybářský mlýn v Rybářích vznikl, to dnes už bohužel s jistotou říct nedokážeme. Víme ale, že v první polovině 19. století už musel být pevnou součástí zdejšího hospodářství, protože se objevuje na katastrální mapě z let 1824–1843. A právě díky tomuto záznamu si můžeme aspoň částečně představit, jak tehdy vypadal a z čeho se skládal. Mapa zachycuje mlýn jako kombinaci zděné stavby a dřevěného hospodářského stavení, což odpovídá tehdejšímu venkovskému způsobu stavění i praktickému rozdělení provozu.
V roce 1841 je jako majitel uveden Christoph Hilpert. V té době mlýn netvořila jen samotná mlýnice, ale patřila k němu i pila – tedy zařízení, které dokázalo využít sílu vody nejen k mletí, ale i ke zpracování dřeva. A právě tenhle dvojí charakter mlýna je pro podobná pohraniční místa typický: nic se tu nenechávalo ladem a voda byla zdrojem, který uměl živit víc než jednu práci.
Do roku 1914 vlastnila mlýn Magdalena Becker. Teprve poté jej prodala rodině Oswalda Rupprechta a právě s rokem 1914 se pojí i důležitá změna – pila byla zrušena. Mlýn tak dál pokračoval už bez svého druhého provozu a soustředil se na to, kvůli čemu tu stál od začátku. V roce 1926 předal Oswald Rupprecht mlýn synovi. O několik let později se jako poslední majitelka uvádí Alžběta Rupprechtová, a to v roce 1930.
Právě rok 1930 přináší zajímavý detail, který ukazuje, že mlýn nebyl jen místem práce, ale dokázal ovlivnit i život v okolí. Vyráběla se zde elektřina a ta zásobovala sedm domů světelnou elektřinou. Pro malou vesnici to musel být výrazný krok kupředu – doslova světlo navíc v době, kdy podobné vymoženosti ještě nebyly samozřejmostí.
Po válce ale přišel zlom. Kolem roku 1946 byl mlýn znárodněn, byl na něj nasazen správce a mlynářská rodina Rupprecht byla odsunuta. Pod Národní správou pracoval už jen krátce. Jeho osud zpečetila poloha: stál v pohraničním pásmu přímo na hranici státu, a tak jej v 50. letech 20. století potkal stejný konec jako celou obec – byl srovnán se zemí.
Podle popisu šlo o klasicistní zděnou patrovou stavbu krytou sedlovou střechou, tedy dům, který musel v krajině působit pevně a sebejistě, jako stavba postavená na dlouhá desetiletí. O to trpčí je, že se z něj do dnešních dnů nedochovalo nic než dobová fotografie – jediný tichý důkaz toho, že tu kdysi stál mlýn, který mlel, řezal, svítil a nakonec zmizel spolu s celým místem.
Zdroj: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/7973-rybarsky-mlyn-fischerner-muhle
Zdroj: fotografie - https://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=4111
Dojmy: Dříve krásný mlýn, který bohužel již nestojí, a tak jsem si dovolil zapůjčit jeho fotografii.
