Navštíveno: nenavštíveno
Historie:
Usedlost v Rankovicích nevznikla jako „samotný dům u cesty“, ale jako malý zemědělský dvůr. Nejpozději už v první polovině 19. století stojí na katastrální mapě z let 1824–1843, a klidně může být i starší – jen tehdy poprvé jasně vstupuje do pramenů. Na mapě je navíc označena jako hořlavá, což prozrazuje původní stavební logiku: pevný základ a k tomu dřevo, které dělalo z venkovských staveb pružné, ale z dnešního pohledu zranitelné organismy.
Tehdejší dvůr se skládal z obytné stavby a dvou hospodářských stavení. Samotný dům byl vystavěn jako kombinace lomového kamene a dřevěných konstrukcí – přesně tak, jak to na Chebsku dlouho bývalo běžné. Kámen dával domu trvanlivost a stabilitu, dřevo zase rychlost výstavby i praktické hospodářské zázemí.
Pak ale přišla proměna, která podobné dvory často potkala: někdy ve druhé polovině 19. století, případně na počátku 20. století, byl areál klasicistně přestavěn do zděné podoby. Dřevo ustupovalo cihle a kameni, dvůr se „zpevnil“ a získal civilnější, upravenější výraz.
Jenže to nejtvrdší období přišlo až po válce. Po odsunu původních obyvatel a za nových majitelů v průběhu druhé poloviny 20. století část dvora zanikla – a s ní i původní uzavřený charakter hospodářství. Dodnes tak zůstala především obytná stavba jako přízemní zděná budova, kus ohradní zdi z lomového kamene a jedno hospodářské stavení. Zbytek dvora zmizel, ale i to, co přežilo, pořád umí vyprávět: o době, kdy se tu stavělo z toho, co kraj nabízel, a o době, kdy se celé vesnice musely učit žít s náhlým přerušením vlastních dějin.
Zdroj: fotografie - https://mapy.com/s/junarabove
Dojmy: Zajímavé stavení, které jsem bohužel nenafotil, a tak jsem si dovolil zapůjčit jeho fotografii.
