Příběh místa
Kdy přesně vznikl mlýn zvaný Buchmühle, už dnes nevíme. Jisté však je, že jde o místo s velmi dávnou historií. První zmínka pochází už z roku 1464, kdy je v urbáři kláštera sv. Kláry uvedeno: „das puch holtz pey Ulchrichgrun“ – tedy „bukový les u Oldřichova“. Právě zde, u tohoto lesa, stával mlýn, jehož název se v průběhu staletí proměňoval na Bouchm(ů)ll a Bouchhámma.
Nešlo však o obyčejný mlýn – kromě mlynářství zde v určité době působil také hamr, tedy železářská dílna využívající sílu vody k pohonu kladiv. Mluví se i o dráteníkovi, který zde mohl mít svůj skromný provoz. Mlýn původně využíval spodní vodu, což znamená, že vodní kolo bylo poháněno proudem vedeným pod ním – systém typický pro starší, méně výkonné mlýny.
Další záznam pochází až z roku 1650, kdy byl vybudován druhý, novější mlýn – tentokrát na horní vodu. Proud vody k němu byl veden z výšky a poháněl vodní kolo zeshora, což umožňovalo efektivnější provoz. Tím vznikl jedinečný areál dvou mlýnů, jak jej známe z mapy stabilního katastru.
Starší mlýn měl podobu uzavřeného zemědělského dvora postaveného v chebském lidovém slohu – s typickým hrázděním, roubeným věncem a sedlovou střechou. Novější mlýn byl patrně patrovou zděnou stavbou, která působila mohutněji a moderněji.
Do konce druhé světové války byl mlýn v držení manželů Johanna a Pauly Brücher. Po válce však přišel smutný osud – území se stalo součástí vojenského prostoru, mlýn byl na počátku 50. let zbořen a celý areál zplanýrován.
Od té doby zůstalo místo skryto veřejnosti a až do roku 1989 bylo nepřístupné. Dnes na někdejší mlýn upomíná jen základové zdivo a kresba architekta Martina Plevného, která zachycuje možnou podobu mlýna kolem roku 1900. Díky ní si můžeme alespoň představit, jak vypadalo toto významné, a dnes téměř zapomenuté místo v době své slávy.
Zdroj: fotografie - https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/8276-bukovinsky-bukovansky-mlyn-buchmuhle-bucha-muhl-brucher-muhle ↗
Historický a prastarý mlýn, který bohužel zanikl a tak jsem si dovolil zapůjčit alespoň jeho kresbu.
Dojmy z návštěvy · Miroslav Vytiska