Navštíveno: nenavštíveno
Historie:
Příběh tohoto mlýna je pevně spjat s historií tepelského kláštera, kterému patřil po většinu své existence. V průběhu staletí se tu vystřídala řada mlynářských rodin, jejichž jména jsou dnes už jen ozvěnou na stránkách matrik a starých map.
Na přelomu 16. a 17. století zde hospodařil Pavel Stroor s manželkou Walburgou a po jeho smrti mlýn přešel na syna Zachariáše, který zde pracoval až do roku 1660. Rodinnou tradici pokračoval Zachariáš mladší, a poté se mlýn dostal do rukou rodu Martinů – Jan Martin a po něm jeho syn Norbert Antonín Martin, kteří zde udržovali chod mlýna i v nelehkých dobách 18. století. Mlýn je dokonce zachycen už na mapách prvního vojenského mapování z let 1764–1768.
Koncem 18. století hospodařil na mlýně Josef Martin, jenž se v roce 1790 oženil s Marií Kunz. Jejich syn Johann mlýn zdědil, avšak počátkem 19. století se zde objevuje další výrazné jméno – Johann Nepomuk Schneider. Jeho dcera Theresie si později vzala mlynáře z nedalekého Schwalbenmühle. Po Schneiderových převzal mlýn znovu rod Martinů, v čele s Johannem Martinem a jeho manželkami Annou a později Mariannou. Rodina zde prožila mnoho radostných i smutných chvil, jak to u venkovských hospodářství bývalo.
Kromě mlýna zde fungovala i pila a během poloviny 19. století pokračoval v rodinné tradici syn Josef Martin, který se oženil s Karolínou Fritsche. O něco později mlýn získal Josef Röhlich z vedlejšího mlýna pro svého syna Norberta. Rodina Röhlichova zde pak působila až do konce 19. století. Norbert se oženil s Marií Wollrab z Teplé a narodily se jim zde tři děti.
Mlýn si ještě jednou změnil majitele, když jej v roce 1925 koupil Vilém Bedřich Josef Grimmer. Jeho rodina zde provozovala nejen mlýn, ale i pilu. Posledním mlynářem před druhou světovou válkou byl Wilhelm Grimmer, kterého po válce postihl odsun do Německa.
Po válce se už mlýnu nedařilo navázat na předchozí časy. V padesátých letech dvacátého století byl objekt využíván pouze jako skladiště pesticidů a zanikl jako mlýn i pila. Dnes už tuto část krajiny připomínají jen staré zápisy v matrikách a několik vzpomínek, které přežily v paměti místních obyvatel.
Samotná budova mlýna je patrová zděná stavba, která se skládá z obytné stavby a mlýnice. Budova nese stopy jak baroka, tak i klasicismu, které mu dali jeho současnou podobu.
Zdroj: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/8300-horni-strooheruv-mlyn-strohermuhle-obere-strohermuhle
Dojmy: Velmi zajímavý areál mlýna, který jsem bohužel nenafotil, a tak jsem si dovolil zapůjčit jeho fotografii.
