Navštíveno: nenavštíveno
Historie: V první polovině 19. století se v Schönbachu, dnešních Krásné Lípě, psal příběh, který měl zásadně ovlivnit osud Libockého Dolu. V roce 1828 zdejší občan Johann Wenzel Sandner založil asi kilometr pod Dolním mlýnem, tehdy zvaným „Taschenmühle“ čili Kapesní mlýn, na potoku Liboc vodní přádelnu bavlny. Přestože Sandner sám bydlel v domě čp. 141 na schönbašském rynku, jeho myšlenky a podnikatelský duch zasáhly hluboko do srdce tohoto odlehlého údolí.
Už v roce 1832 Sandner přizval ke spolupráci svého přítele z Prahy, textilního odborníka J. N. Kastnera, čímž se podnikatelské záměry rychle rozšířily. Kastner, majitel obchodu s koloniálním a barevným zbožím, se stal významnou oporou v zajišťování dopravy a financování provozu. Společně vytvořili firmu Kastner et Richter v Leibitschgrundu, kde se Franz Richter, další důležitá osobnost v příběhu, ujal role společníka.
Franz Richter, rodák z Bochova u Karlových Varů, byl mužem, jehož cesta k úspěchu nebyla jednoduchá. Po zkušenostech v pražském obchodním domě Josefa Bergmanna přijal místo ředitele v Sandnerově přádelně a později se stal i spoluvlastníkem. Přestože neměl s řízením továrny žádné předchozí zkušenosti, rychle se zorientoval. Modernizoval výrobu, pořídil nové parní stroje o výkonu 32 koňských sil a z Libockého Dolu učinil významný podnik. Navzdory překážkám, jako byl požár a bankrot spolumajitele, přádelna přežila a rostla.
V osobním životě Richter našel štěstí po boku Wilhelminy Haasové, s níž se v roce 1838 oženil v Březové. Během jejich pobytu v Libockém Dole se jim narodily tři dcery a jeden syn, než se v roce 1845 rozhodli přestěhovat na Smíchov. Tam Richter založil moderní přádelnu v Kartouzské ulici a stal se významnou osobností v pražském obchodním světě. Jako viceprezident pražské obchodní a živnostenské komory i spoluzakladatel plodinové burzy se výrazně zapsal do dějin českého průmyslu.
Jeho kariéra dosáhla vrcholu, když byl v roce 1856 jmenován ředitelem nově založené rakouské Kreditanstalt für Handel und Gewerbe. Přesto však přišla tragédie. Po skandálu s dodávkami pro armádu po prohrané italské válce byl Richter zatčen, souzen a nakonec odsouzen. Trestu se ale nedočkal – zemřel na tyfus ve Vídni na začátku roku 1861. Pohřben byl na Malostranském hřbitově v Praze a později jeho ostatky přenesli do nově postavené kaplové hrobky podle návrhu architekta Josefa Turby.
Po Richterově smrti přešla přádelna v Libockém Dole do rukou společnosti J. Krumbholz. Johann Krumbholz, schopný podnikatel a politik z Plesné, továrnu modernizoval a rozšířil. Kromě přádelny začal s tkaním a podporoval rozvoj celé osady. V době svého největšího rozmachu na přelomu 19. a 20. století zaměstnával Libocký Důl ve dvou továrnách téměř 400 pracovníků. Osada měla od roku 1895 vlastní školu, a v roce 1909 zavedené elektrické osvětlení i telefon.
Novou kapitolu začala psát rodina Päsoldů, která továrny v roce 1927 získala. Přádelna bavlny a barevna byly pod jejich vedením známé vysokou kvalitou výroby, zejména díky mistrovství barvíře pana Ackermanna. Avšak i zdejší život postihla tragédie – ředitel přádelny pan Nebel se svou rodinou zahynul při letecké havárii během cesty do Austrálie, kde měla firma rozšířit své působení.
Po druhé světové válce byla přádelna konfiskována a přešla pod státní správu. Národní podnik Eska využíval část objektů k výrobě součástek jízdních kol. Později, pod správou brněnské firmy Unitex, sloužila už jen jako sklad bavlny. Kvůli odlehlosti Libockého Dolu postupně areál chátral a od poslední čtvrtiny 20. století zůstává téměř opuštěný, tiše stárnoucí v zapomenutém koutě krajiny, která kdysi pulsovala životem a průmyslem.
Zdroj: http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1466461
Zdroj: https://www.facebook.com/groups/530578391377514/posts/596799254755427/
Zdroj fotografie: https://mapy.cz/s/cekebanamo
Dojmy: Rozsáhlý tovární komplex, který má bohužel svou slávu již za sebou.
